V roce 2017 jela na výlet do místa u Ostravy. Šlo o domluvu se známým na kulturní akci s tím, že to spojí s návštěvou a přespí u nich v jeho tamním bytě.
„Tvrdil, že tam bude jeho dcera, kdybych měla pochybnosti o dobrých úmyslech. Choval se až do oné události uctivě, žádný nátlak,“ popisuje Veronika (40), co předcházelo jejímu znásilnění.
Tento trestný čin je jedním z nejzávažnějších. Z policejních statistik vyplývá, že k němu dochází častěji v partnerském, přátelském nebo pracovním vztahu, než když se pachatel a oběť neznají. A právě to je i případ Veroniky. Nikdo jí ale nevěřil, případ byl odložen, i když násilníka znala. Po strašné zkušenosti chtěla zemřít. Sama tvrdí, že její život už nikdy nebude jako předtím.
Nikdo jí nevěřil
Veronika bohužel váhala s oznámením na policii, bylo jí trapně. Od té doby nikomu nevěří a má dle svých slov doživotní trauma. Tři roky poté nemohla pořádně spát. Chtěla jen umřít.
„Následovala lehčí mozková příhoda, deprese, postraumatická stresová porucha a přestala jsem poprvé v životě úplně sportovat. Nikdo mi nevěřil a celkově byly reakce nepříjemné. Trestní oznámení jsem podala až dva dny poté, když jsem našla odvahu. Doufala jsem v potrestáni viníka a škůdce. To se nestalo. Případ by odložen. Žít se s tím nedá, tak jsem událost aspoň částečně vytěsnila. Škody a důsledky jsou ovšem nevyčíslitelné.“
Na policii jen zlomek případů
Aktuálně česká policie řeší nejvíc znásilnění za posledních deset let. Ukazují to data za prvních osm měsíců. Neziskové organizace zabývající se sexuálním násilím jasně říkají, že se oběti přestávají bát. Znásilnění už není tabu a oběti jsou lépe chráněné. Na policii se ale i tak dostane jen zlomek znásilnění, asi každé desáté.
V Česku ročně policie řeší 500 až 600 případů znásilnění. Mezi roky 2009 a 2011 narostl počet případů z 480 až na 675. Tento rok by se mohl počet nahlášených znásilnění zvednout až na 680, jde ale pouze o odhady.
Šéfka České ženské lobby Hana Stelzerová ale třeba říká: „V naší společnosti byla až každá desátá žena znásilněna. Můžeme mluvit o epidemii. Ale až nyní získávají ženy odvahu i představy, co vše znásilnění je,“ popisuje.
