Argumenty hovořící pro institut promlčení

Podle vedoucího Katedry trestního práva Právnické fakulty UK v Praze Jiřího Jelínka je institut promlčení v Česku zdůvodňován třemi hlavními argumenty. Citujme:

„Zaprvé na čin a jeho pachatele se zapomíná, společnost nepociťuje potřebu jej potrestat po takové době. Druhým argumentem je předpoklad, že viník se napravil. A třetím jsou důvody procesní. To znamená, že uplynutím dvaceti let se ztrácí a oslabují důkazy. Svědci si nic nepamatují, nebo neexistují. A nejsou to jenom důkazy, které by sloužily k usvědčení obviněného, ale i důkazy, které by umožnily jeho zproštění. Po dvaceti letech důkazy prostě nejsou.“

Argumenty proti institutu promlčení

S tím ale nesouhlasí řada kriminalistů, kteří poukazují na neustále se vylepšující forenzní techniku, jež nyní poskytuje propracovanější množství důkazů než kdykoli v minulosti. Odmítají i hypotézu o nápravě viníka, který podle právníků nemá být hrozbou pro společnost, pokud v uplynulých dvaceti letech nespáchal další závažný čin.

„Z mého pohledu je tato argumentace slabá, protože následky jsou i tak trvalé,“ uvedl Václav Kybic, který při své práci policejního vyšetřovatele dohlížel na případy několika vražd. Některé oběti dokonce patřily i do okruhu jeho bezprostředních známých.

S Kybicem souhlasí i Karel Netík z Asociace forenzních psychologů, podle něhož vražda zůstává nepromlčitelná i pro samotného pachatele. „On to jednou spáchal, a to už neodčiní. Měli bychom mu poskytnout možnost, aby se očistil, což znamená ho potrestat,“ uvedl Netík.

Pozůstalí obětí připouštějí, že jejich traumata někdy trvají i proto, že vrah nebyl nikdy dopaden. Někteří se přitom pravidelně vídají s hlavními podezřelými, jejichž jména často znají z vyšetřovacích zpráv a kteří žijí v jejich nejbližším okolí. „Když si uvědomíte, že vraha možná potkáváte denně, je to hrozné,“ vyjádřil se jeden z pozůstalých po oběti vraždy Miloš Duchek.

Stanovisko ministerstva spravedlnosti

Ministerstvo spravedlnosti ale zatím o změně lhůty promlčitelnosti neuvažuje. Podle mluvčího rezortu Vladimíra Řepky jsou nastavené hranice u vražd v tuto chvíli dostačující. Jako jediné nepromlčitelné zločiny v Česku tedy zůstávají genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které definuje mezinárodní právo.